Pákistánský prezident Asif Alí Zardárí včera podepsal výnos, který zavádí právo šarí’a – v interpretaci, jakou nabízí Taliban – jako výlučný legislativní systém v údolí Svát na severu země. Radikální islámské hnutí Taliban si tak v podstatě vynutilo vznik státu ve státě výměnou za mír v oblasti, která byla v posledních letech svědkem vleklé války.
Taliban v minulosti prokázal dostatečně jasně, jaká je jeho vize ideálního islámského státu. Usekávání rukou zlodějům, kamenování cizoložnic, trest smrti za odpadlictví od islámu, zákaz poslouchání hudby – to jsou jen některá z opatření, která zavádí Taliban všude tam, kde se dostává k moci. Mimoto Taliban zcela evidentně pošlapává ženská práva: připomeňme například fakt, že jen v údolí Svát zničili islamisté z Talibanu v loňském roce přes 200 dívčích škol.
Jak známo, oblast severozápadního Pákistánu (a přilehlé afghánské horské oblasti) jsou s největší pravděpodobností hlavním světovým epicentrem islámského terorismu. Odtud je za podpory Talibanu patrně řízena i činnost Al Kajdy, která se netají svými „idealistickými“ vizemi světové nadvlády islámu a práva šarí’a. Události z poslední doby bohužel naznačují, že síla těchto teroristických organizací roste.
Administrativa Spojených států a NATO nyní zřejmě stojí před otázkou, zda omezit své vojenské operace vedené proti Talibanu a Al Kajdě pouze na území Afghánistánu, anebo zda v boji proti terorismu v této situaci ignorovat afghánsko-pákistánskou hranici. Důslednější by podle mého názoru bylo to druhé řešení, které by ovšem mohlo být interpretováno jako vypovězení války Pákistánu (což by představovalo výrazný posun v dosavadní zahraniční politice USA). Civilizovaný svět je zde opět v situaci, kdy před sebou nemá dobrou volbu...
T.T.
Zdroj: BBC
PS: Zde si můžete přečíst, jak se v údolí Svát žije křesťanům.
0 Comments
Díky rozsáhlým průzkumům institucí „Study of Terrorism and Responses to Terrorism“ a „WorldPublicOpinion.org“ máme dnes k dispozici řadu údajů o tom, co si lidé v muslimských zemích fakticky myslí o terorismu. Údaje jsou z léta 2008 (a z prosince 2006 v případě Maroka) a vzhledem k metodologii průzkumů by statistická chyba neměla přesáhnout 4%. |