Pro změnu pozitivní zpráva, která zpochybňuje předsudek, že muslimové pomáhají jenom sami sobě.

U příležitosti židovského svátku Pesach uspořádala jemenská muslimská charitativní organizace CSSW (Charitable Society for Social Welfare) sbírku, díky níž mohla pomoci zhruba padesáti jemenským židům. CSSW rozdala oblečení a jídlo těm židům, kteří jsou sociálně znevýhodněni, zvláště sirotkům a vdovám. Jde o konkrétní gesto solidarity, které navíc ukazuje, že i muslimský stát – a to i na Arabském poloostrově – může respektovat náboženskou pluralitu a že i náboženské svátky nemuslimských náboženství mohou být muslimy vnímány s úctou.

T.T.

Zdroj: Yemen Times

Pákistánský prezident Asif Alí Zardárí včera podepsal výnos, který zavádí právo šarí’a – v interpretaci, jakou nabízí Taliban – jako výlučný legislativní systém v údolí Svát na severu země. Radikální islámské hnutí Taliban si tak v podstatě vynutilo vznik státu ve státě výměnou za mír v oblasti, která byla v posledních letech svědkem vleklé války.

Taliban v minulosti prokázal dostatečně jasně, jaká je jeho vize ideálního islámského státu. Usekávání rukou zlodějům, kamenování cizoložnic, trest smrti za odpadlictví od islámu, zákaz poslouchání hudby – to jsou jen některá z opatření, která zavádí Taliban všude tam, kde se dostává k moci. Mimoto Taliban zcela evidentně pošlapává ženská práva: připomeňme například fakt, že jen v údolí Svát zničili islamisté z Talibanu v loňském roce přes 200 dívčích škol.

Jak známo, oblast severozápadního Pákistánu (a přilehlé afghánské horské oblasti) jsou s největší pravděpodobností hlavním světovým epicentrem islámského terorismu. Odtud je za podpory Talibanu patrně řízena i činnost Al Kajdy, která se netají svými „idealistickými“ vizemi světové nadvlády islámu a práva šarí’a. Události z poslední doby bohužel naznačují, že síla těchto teroristických organizací roste.

Administrativa Spojených států a NATO nyní zřejmě stojí před otázkou, zda omezit své vojenské operace vedené proti Talibanu a Al Kajdě pouze na území Afghánistánu, anebo zda v boji proti terorismu v této situaci ignorovat afghánsko-pákistánskou hranici. Důslednější by podle mého názoru bylo to druhé řešení, které by ovšem mohlo být interpretováno jako vypovězení války Pákistánu (což by představovalo výrazný posun v dosavadní zahraniční politice USA). Civilizovaný svět je zde opět v situaci, kdy před sebou nemá dobrou volbu...

T.T.

Zdroj: BBC

PS: Zde si můžete přečíst, jak se v údolí Svát žije křesťanům.

V sobotu 28. března byl zvolen nový předseda Ústředí muslimských náboženských obcí, což je hlavní česká islámská organizace. Stal se jím Muneeb Hassan Alrawi, Arab původem z Iráku, který byl dosud předsedou islámské nadace v Brně.

Je pan Alrawi spíše umírněným muslimem ochotným k dialogu, anebo je spíše netolerantním fundamentalistou? Z jeho různých prohlášení vyplývá, že se pohybuje kdesi uprostřed. V jednom ze svých rozhovorů pan Alrawi sice odsoudil teroristické útoky typu „11. září“, ale na druhou stranu odmítl označit Hizballáh za teroristickou organizaci, v podstatě proto, že podle Alrawiho Izrael patrně nemá právo na existenci. Cituji z rozhovoru, který roku 2006 pan Alrawi poskytl MF Dnes:

Otázka: „Území, na němž leží nynější stát Izrael, se tedy (...) má vrátit do arabských rukou?“

Odpověď: „Pochopte, Arabové nemohou připustit skutečnost, že přijde zvenčí nějaký národ a přivlastní si jejich území. Navíc jen pro své příslušníky. Boje a nepokoje v této oblasti budou pokračovat, nálada obyvatel regionu tomu, bohužel, nasvědčuje.“

Otázka: „Uznáváte však, že existence státu Izrael je realitou?“

Odpověď: „Realita se může změnit. Československo bylo rovněž realitou. A dnes již neexistuje.“

Já si tedy myslel, že zemi, kterou dnes obhospodařuje stát Izrael, přislíbil Bůh Mojžíšovi, kterého i muslimové uznávají jako jednoho z proroků, no ale panu Alrawimu právo na vlastní svéráznou interpretaci dějin neberu a přeji mu vše dobré v jeho nové funkci.

T.T.

Zdroje: Deník.cz; iDNES.cz

V Nizozemsku (což je – mimochodem – země, v níž dnes strana radikálního kritika islámu Geerta Wilderse vede v průzkumech veřejného mínění, což je fakt, který evidentně nesvědčí ve prospěch dobrého soužití holandských nemuslimů s muslimy) si Ministerstvo vnitra objednalo studii, která zjistila, že aktivity holandských mešit (existuje jich 457) ročně ušetří státu zhruba 150 milionů eur. Jde – stručně řečeno – o peníze, které by jinak stát musel vynaložit na různé sociální či vzdělávací aktivity určené muslimům (mimo jiné jde i o výuku holandštiny). Metodologie, kterou výzkumníci použili, byla shodná s metodologií, díky níž se dříve zjišťovala „sociální užitečnost“ církví, přičemž muslimské mešity dopadly zhruba stejně dobře jako křesťanské církevní instituce.

Fakt, že muslimové pečují o výchovu i o různé sociální potřeby svých věřících, je zřejmý. Potěšitelné je i to, že mnohým islámským duchovním patrně opravdu jde o to, aby se muslimové (zvláště jde-li o imigranty, kteří bojují např. s jazykovou bariérou) pokud možno dobře integrovali, uspěli na trhu práce atp. Otázkou nicméně zůstává, zda lze klást na stejnou úroveň např. kulturní činnost církví a obdobnou činnost různých muslimských organizací. Doktrína multikulturalismu takovýto rovnostářský přístup sice hlásá (zastánci multikulturalismu by jistě uvítali, kdyby stát provoz mešit všemožně subvencoval), ale já osobně bych byl v této věci přece jen poněkud opatrný: vidina muslimských kulturních ghett mě opravdu nadšením nenaplňuje. Ne každý imám má stejný postoj k evropským hodnotám – např. k oddělení duchovní a politické moci, což je jeden z hlavních pilířů evropské civilizace – a mimoto islámský právní systém, který se nepochybně promítá i do islámské výchovy, je s evropským právem v mnoha věcech neslučitelný. Proto bych – jemně řečeno – bral těch 150 milionů eur s jistou rezervou, samozřejmě uznáme-li jako předpoklad, že v Evropě existuje též cosi jako evropské kulturní dědictví, které je třeba chránit.

T.T.

Zdroj: Islam in Europe

Jak informuje Český rozhlas, „v Itálii byli obviněni tři členové severoafrické rodiny z města Brescia, konkrétně otec, matka a nejstarší syn, že bili dceru Fatimu a nepouštěli ji z domu za to, že chtěla žít západním životem. V prvním procesu byli odsouzeni za omezování osobní svobody a týrání; soud uznal, že nezletilá dcera byla brutálně zbita jen proto, že se scházela s nemuslimem a žila životem, který neodpovídá životu rodiny. Na odvolání však byla trojice osvobozena, neboť soud usoudil, že dívka byla zbita ,pro své vlastní dobro‘. Státní zástupce města Bologna pak verdikt sice zpochybnil, ale Nejvyšší kasační soud nakonec pachatele definitivně očistil. Italské političky Barbara Pollastrini a Isabella Bertolini rozsudek ostře kritizovaly, nazvaly jej ,jednou z nejtemnějších kapitol v historii práva v Itálii‘ a vyjádřily znepokojení nad tím, že soud se ztotožnil s radikálním islámem. Nyní se obě poslankyně snaží v parlamentu prosadit zákon odsuzující násilí na ženách. Verdikt Nejvyššího soudu odsoudily i italské muslimky. Podle Organizace marokánských žen je hanba, že rozsudek zní, jako by byl vynesen v nějaké arabské zemi, která důsledně uplatňuje právo šaríja. Kritizovaly také, že soudci používají jiný metr na Italy a jiný na přistěhovalce, protože italský katolický otec by byl v podobném případě nepochybně přísně potrestán. Podle této organizace bylo v poslední době v Itálii zavražděno nejméně devět děvčat vlastními nejbližšími příbuznými. Čím dál víc dívek musí povinně nosit muslimský šátek hidžáb, někdy už od osmi let, a proto stoupá počet nezletilých děvčat, která utíkají z domova, zejména do Francie. Tam to však není o nic lepší.“

Co dodat? Italské soudnictví by si mělo ujasnit, co chce: jeden právní rámec pro všechny, anebo multikulturní etický a právní relativismus? Zdravý rozum radí jasně: rozvolněné právní prostředí vždy vedlo jen k rozpadu společenské soudržnosti a k nárůstu kriminality všeho druhu. A mimoto dokonce i umírnění muslimští duchovní radí svým ovečkám dodržovat zákony země, v níž žijí... No a otázkou zůstává i to, zda či nakolik je zmíněná Organizace marokánských žen opravdu muslimská, pokud se jí nelíbí právo šarí’a.

T.T.

Zdroj: Český rozhlas 6

Příští měsíc se má v Ženevě konat důležitá konference OSN o rasismu. V současnosti to však vypadá, že konference bude fiaskem ještě než vůbec začne. Proč?

Islámská republika Pákistán připravila na podnět OIC – Organizace islámské konference (sdružující 56 islámských států plus palestinský pseudostát) – návrh deklarace, která od odsouzení rasismu plynule přechází k odsouzení „hanobení náboženství“ (jakoby náboženství byla rasa...), přičemž jediným náboženstvím, které je v návrhu výslovně zmíněno, je islám.

Snahu tlačit na kriminalizaci v podstatě jakékoli kritiky náboženství či některých jejich negativních projevů již naštěstí odsoudila významná část civilizovaného světa, a to velmi nekompromisně. V reakci na dokument OIC se totiž rozhodly bojkotovat blížící se ženevskou konferenci Spojené státy, Kanada, Izrael a Itálie. Evropská unie se pokouší zaujmout shodný jednotný postoj a bojkotem zatím alespoň hrozí.

Je to podle mého názoru – jak jsem již naznačil – dobrá zpráva. Návrh OIC je nebezpečným útokem na svobodu slova a ve svém důsledku i na náboženskou svobodu. Ohánět se v souvislosti s „hanobením náboženství“ lidskými právy – případně potřebou mezináboženského dialogu – je směšně pokrytecké. OIC nemá žádný jiný zájem než jen bránit islám před jakoukoli kritikou a zapomíná přitom na fakt, že právě ve jménu islámu porušují mnozí islámští fundamentalisté základní lidská práva – právo na život a právo na náboženskou svobodu. Pokus kriminalizovat názorové oponenty opravdu cestou k dialogu není.

A mimochodem: na tomto videu vidíme, jak byl nedávno na půdě OSN umlčen David G. Littman, „politicky nekorektní“ kritik islámského antisemitismu (proti umlčení Littmana „asi“ OIC protestovat nehodlá, že?):

T.T.

Zdroje: UN Watch; EuropeNews; Euroskop.cz

Díky rozsáhlým průzkumům institucí „Study of Terrorism and Responses to Terrorism“ a „WorldPublicOpinion.org“ máme dnes k dispozici řadu údajů o tom, co si lidé v muslimských zemích fakticky myslí o terorismu. Údaje jsou z léta 2008 (a z prosince 2006 v případě Maroka) a vzhledem k metodologii průzkumů by statistická chyba neměla přesáhnout 4%.

Mě osobně nejvíce zaujalo srovnání názorů Palestinců s názory obyvatel jiných islámských zemí. Z výsledků tedy vyberu pouze některé údaje a zaměřím se na následující země: již zmíněná Palestinská samospráva, Egypt, Pákistán, Maroko a („evropské“) Turecko.

 

Kolik procent obyvatel těchto zemí jednoznačně schvaluje teroristické útoky na civilisty v USA (tedy útoky typu „11. září“)?

Egypt: 8%
Pákistán: 9%
Maroko: 7%
Turecko: 8%
Palestinská samospráva: 24%

 

Pokud jde o schvalování útoků na civilní občany USA pracující v islámských zemích, statistiky jsou většinou ještě horší:

Egypt: 7%
Pákistán: 12%
Maroko: 7%
Turecko: 10%
Palestinská samospráva: 30%

 

Zajímavé rovněž je, kolik muslimů má pozitivní či smíšený postoj vůči Bin Ládinovi:

Egypt: 69%
Pákistán: 51%
Maroko: 53%
Turecko: 18%
Palestinská samospráva: 78% (z toho 56% má vyloženě pozitivní postoj)

 

A kdo podle muslimů vlastně stojí za zničením WTC 11. září 2001? Zde je množství těch, kteří si myslí, že za tím stojí samy Spojené státy nebo Izrael (ať žijí konspirační teorie!):

Egypt: 30%
Pákistán: 23%
Maroko: 31%
Turecko: 39%
Palestinská samospráva: 46%

(Fakt, že se Bin Ládin k útokům z 11. září hrdě přihlásil, tedy značné množství muslimů příliš neřeší... Nebo že by byl Bin Ládin tajným agentem CIA nebo Mossadu? :-))

 

Co k těmto tragickým číslům dodat?

Snad jen malé shrnutí:

Pomineme-li Palestince, pak muslimové z Maghrebu mají na terorismus zhruba stejné názory jako muslimové z okolí Arábie.

Turecko (s výjimkou názoru na Bin Ládina) je na tom v otázce podpory terorismu zhruba stejně špatně jako Egypt či Pákistán, což by mělo vést přinejmenším k důkladnému zamyšlení ty, kteří prosazují vstup Turecka do EU...

No a Palestinci jen potvrdili svoji pověst národa s neuvěřitelně vysokou mírou výskytu krvelačných blbců.

T.T.

Zdroj: WorldPublicOpinion.org (doporučuji též tento komentář)

Jak ukázal nedávný sociologický průzkum (z roku 2007), mezi muslimskými studenty žijícími v Německu je poměrně vysoké procento osob s vyloženě antisemitskými názory. S větou „lidé židovské víry jsou arogantní a lační po penězích“ totiž souhlasilo 16 procent z nich. S toutéž větou souhlasilo pouze (no, spíše „pouze“...) zhruba 5 procent německých studentů nemuslimského vyznání.

Věřím, že tuto statistiku vezmou vážně ti, kteří „politicky korektně“ tvrdí, že islám – případně kultura z islámu vycházející – nemá s antisemitismem nic společného. A také doufám, že boj proti antisemitismu se stane jednou z priorit umírněných muslimů toužících po integraci islámu v evropském civilizačním prostoru.

T.T.

Zdroj: The Local

Jak informuje česká sekce Vatikánského rozhlasu, „britský Úřad pro muzea, knihovny a archivy vydal nařízení, podle kterého mají veřejné knihovny respektovat právo šarí’a. Vyhověl stížnostem muslimů a rozhodl, že ve všech státem financovaných knihovnách Velké Británie bude Korán na nejvyšším regálu. Spolu s ním se ke stropu dostane všechna další náboženská literatura, aby vyznavači jiných náboženství nebyli diskriminováni. Výnos Úřadu vyvolal pobouření světských i křesťanských kruhů. Umístění náboženské literatury včetně Bible na nejvyšší polici znamená, že se dostane mimo dosah čtenářů, zvláště dětí a mládeže – uvedl anglikánský kanovník Chris Sugden pro Daily Mail. ,Nepřipadá vám ta politická korektnost našich knihoven k zešílení?‘ – ptá se Damian Thompson, šéfredaktor Catholic Herald.“

Tak nevím... píše se někde v Koránu nebo v hadísech o tom, že Korán má být v knihovnách na nejvyšším regálu? Jistě, muslimové prokazují Koránu maximální možnou úctu (pokud vím, tak mají např. i zakázáno na Korán cokoli pokládat), ale tohle je opravdu – mírně řečeno – podivné. Mimoto já jako křesťan bych se rozhodně necítil dotčen, uražen ani nikterak diskriminován kvůli tomu, že Bible je na nižší poličce než Korán – zvláště kdyby díky tomu byla víc po ruce... No ale multikulturalismus si rozvracet nenecháme, že?

T.T.

Zdroj: RadioVaticana.cz

Saúdská Společnost pro ochranu ženských práv rozjela internetovou kampaň, jejímž cílem je tlačit na změnu saúdské legislativy, která povoluje dětské sňatky (velký muftí této zcela teokratické islámské země nedávno prohlásil, že pro muže je v pořádku oženit se s desetiletou dívkou). Na videu, které zde umisťuji, vidíme saúdské dívky, které s takto nastaveným věkovým prahem nesouhlasí. Rozhovory jsou vedeny s dívkami různého věku – od šesti do dvaceti let. Ani jedna z nich s dětskými sňatky nesouhlasí.

Video ukazuje mimo jiné i to, že kritika do vlastních řad není v muslimském světě ničím neobvyklým. Saúdské ženy nemají obavu vyjádřit svůj názor, i pokud jde proti převládající tradici (a řekl bych, že těm dívkám, které mají zahalený obličej muslimským šátkem niqábem, se hovoří snadněji, protože jejich identita je skryta...). Doufejme, že volání těchto dívek nebude marné.

T.T.

Zdroj: MEMRI TV